8. 10. 2011

Povídání o stromech - Akát

Mezi mé nejoblíbenější solitérní stromy patří pár akátů, ale kdykoli se brouzdám listím v akátovém lese, připadám si jako na smetišti a vyhlížím za každé houští, jestli tam neuvidím hrabající slepice.

No jo, on je to přivandrovalec bůh ví odkud (aha východ Severní Ameriky), cizinec není našinec. A navíc invazivní rostlina. To nám ti naši předkové podstrčili pěknou kukačku. Ještě že na Vysočině neroste. Zase na druhou stranu - dříve jsme u takového lesa bydleli a po pampeliškách byly rozkvetlé voňavé akáty druhým poslem jara. A ten med – nekrystalizuje a je dokonce léčivý.

Vezmete-li do ruky kousek dřeva z akátu, ucítíte nejen to, jak je těžký, ale věříte-li tomu, můžete cítit příliv optimismu, energie, aktivity a dobré nálady. Dřevo je také velmi tvrdé, pružné a houževnaté, proto se nejvíce používalo v kolářství a na násady. Má také zvláštní žlutozelenohnědou barvu se zajímavou kresbou. Přesto jsem se s ním u masivního nábytku nesetkal a v dýhách už vůbec ne.

U nás jsou firmy, které si na akátovém dřevě založily svou existenci. Díky obsahu flavanoidů dobře odolává hnilobě a výrobky v podobě prolézaček a různých konstrukcí na dětských hřištích, zahradního nábytku, palisád a kůlů mají dlouhou trvanlivost. A je prý výborné i jako palivové dřevo.

No, když to tak vezmu, tak bych mu možná i to smetiště prominul.

Copyright © 2010 Michaela Peterková